Jen o rodinných záležitostech

Český film scenáristy Václava Šaška a režiséra Jiřího Svobody Jen o rodinných záležitostech byl natočen na motivy románu Jaromíry Kolárově, vydaném v roce 1965. Vypráví - podobně jako starý francouzský film Doznání o obludnosti politických procesů, které byly vedeny začátkem padesátých let. Tragickými hrdiny jsou opět komunisté, věřící neochvějně v ideály své strany. Výsledkem rafinovaně inscenované soudní hry se stane naprosté přiznání jednoho z nich k činům, které mu byly neprávem kladeny za vinu. Název filmu je parafrázi floskule, kterou upozorňovali vězeňští dozorčí manželky odsouzených, o čem smějí hovořit při návštěvách a psát v dopisech.

Milenci v roce jedna

Snímek z těsně poválečných dní na jaře roku 1945. Milostný příběh kinoamátera Pavla a dívky Heleny, která prožila několik měsíců v koncentračním táboře.

Nevěsta

Osmnáctiletá Zdena opustí zaměstnání v drůbežářském kombinátě a vydá se hledat manžela, protože se podle věštby musí vdát přesně 23. října... Asociativní filmová báseň je napájena surrealistickým odkazem ve zvláštním odlehčení, kterému nechybí hravost a humor. Vyprávění vede režisér ve dvou rovinách. Jedna je až protokolárně dokumentární, byt' se záblesky určité bizarnosti či paradoxního nazírání reality. Druhou tvoří představy a sny titulní hrdinky, kde je dovolen jakýkoli fantazijní úlet, ale kam současné pronikají znepokojivé metaforické prvky.

Takže ahoj

Tak dlouho si říkala o pár facek, až jednu dostala... Třiadvacetiletá studentka Veronika si s ničím nedělá starosti, a nejméně se svými příležitostnými milenci. Známosti navazuje stejně snadno, jako se s nimi navždy loučí. „Takže ahoj“ je stereotypní způsob, jakým své známosti ukončuje. Cítí však, že to není to pravé, zvlášť ve společnosti šťastně vdané kamarádky Kateřiny. Ta se jí marně snaží pomoct dobře míněnými radami. Jednou se Veronika právě u Kateřiny seznámí s talentovaným fotografem Janem Kubíčkem. Po několika setkáních se do něj zamiluje. Janovi jejich vztah přinejmenším vyhovuje. Jenže veronika netuší, do jaké pasti se kvůli své nečekané citové oddanosti dostane… Psychologický snímek o citovém prozření jedné mladé ženy natočil jako svůj režijní debut Vít Olmer, v té době známý herec a dokumentarista. Vzápětí se musel na deset let odmlčet (k hrané tvorbě se vrátil až snímkem Sonáta pro zrzku). Ve vedlejší rol Kateřinina přítele Ládíka se objevil budoucí pražský rabín Karol Sidon.