Já jsem Stěna smrti

Stárnoucí pouťový kaskadér plánuje nové vybavení, aby mohl ještě působivěji předvádět své motocyklové umění. Jeho dcera však chce skoncovat s kočovnickým životem v maringotce. Psychologický příběh zestárlého pouťového artisty - jezdce na Stěně smrti, zklamaného ubývajícím zájmem o jeho produkci a snícího o nových variantách a nových úspěších, především o jízdě v kulovitém globusu, který mu postaví montér Milan. Když ho však po Milanově boku opustí dcera Alda, nezbude mu, než zanechat samostatného podnikání a připojit se k cirkusu.

Konečná stanice

Děj se odehrává v domově důchodců a vytváří mozaiku životních osudů starých lidí, kteří se snaží nalézt vztah k sobě i k životu v těchto specifických podmínkách. Každý z jeho obyvatel má svůj osobitý přístup k životu a jeho základním hodnotám. Největší zajímavosti titulu, který je poznamenán viditelně chladným realizačním přístupem, jsou hodnotné výkony herců starší generace. Někteří z nich vystoupil před kamerou po dlouhých letech a bohužel již naposled.

Milenci v roce jedna

Snímek z těsně poválečných dní na jaře roku 1945. Milostný příběh kinoamátera Pavla a dívky Heleny, která prožila několik měsíců v koncentračním táboře.

Šílený kankán

Skončila první světová válka, svět se potýká s hmotnou i duchovní krizí a někdejší elity se ocitají v nouzi. Přesně to postihlo bývalého důstojníka, jenž se v poválečné Vídni setkává se svým někdejším sluhou, jenž se nyní prosadil díky šmelinářským schopnostem. Sociálně akcentovaný snímek, který ilustrativně popisuje ztrátu svědomí i zábran honbě za pochybnou prosperitou, sice vznikal v koprodukci s Rakouskem, avšak nijak se vymyká z linie obvyklých vyprávěnek o prohnilosti kapitalismu.

Slečna Golem

Dávno před tím, než na veřejnost pronikly zvěsti o klonování, vymyslel Jaroslav Balík něco podobného právě v tomo filmu natočeném v roce 1972. Mladý vynálezce náhodou objeví způsob výroby umělých bytostí. Jde spíše o něco jako klonování než o oživení hliněné figury, takže už samotný název je záměrne matoucí, protože Dlouho trvá, že vyjde najevo, že zlá a bezcitná dvojnice, k nerozeznání podobná půvabné dívce, je umělá bytost. Nakonec však spravedlnost a láska přece jen zvítězí... Poplatnost normalizační době se projevuje v tom, že za všechny špatnosti mohou bestiální imperialisté, sledující jedině zisk. Titulní dvojroli si zahrála Jana Brejchová.